Holka sedící na břehu rybníka, vyfocená přes stébla suché trávy

Malá dobrodružství – okolo rybníka

Za městem máme rybník, kam chodíme na procházky. Je to takové správné místo pro dětská, malá dobrodružství. První březnové dny byly sluncem prosvícené, tak jsme je s Holkou 2.08 využili k procházce okolo rybníka.

Hned na začátku našeho poznávacího okruhu jsem dostal důvěru a mohl (musel) jsem Holce nést klacík na štourání do země, který posledních několik výletů bere s sebou. Svítilo sluníčko a ptáčkové zpívali. Nejsem žádný ornitolog, tak jsem nedokázal říct, jak se ten ptáček, který zrovna zpívá, jmenuje. Když jsme přišli blíže, uviděli jsme 4 straky obecné. Ty naštěstí poznám. Jen co jsme je spatřili, odletěly pryč. Škoda.

Zkoumali jsme stopy zvířat

Ušli jsme pár kroků a v blátě nás zaujala výrazná stopa, veliká asi 5 cm. Holka si stopu chvíli prohlížela, až konečně zaznělo naše známé: “Tati, ta stopa je?”. Byla to krásně otištěná a zaschlá stopa pejska. Holka miluje poznávání zvířecích stop. Na otisku jsem ukázal, že stopa pejska má 4 prstíky a na každém z nich je na konci drápek. Hned jsem se také blýsknul mojí jedinou znalostí z anatomie těla kočky a doplnil jsem, že to nemůže být stopa kočky. “Kočička má sice také 4 prstíky s drápky, ale drápky umí zatahovat a tak nejsou otištěné. Díky zatahování drápků chodí kočičky hodně potichu.”, řekl jsem. A šli jsme dál.

Pak jsme potkali kačenky. Asi je místní rybáři krmí, protože k nám radostně pluli. Ale kačky známe, tak jsme pokračovali na další místní zajímavost, strom okousaný od bobra. Od naši poslední návštěvy se práce na kácení stromu nepohnuly a vypadá to, že se bobr asi odstěhoval o rybník dál. Je to škoda, těšil jsem se, že Holce ukážu, jak vypadá bobří hrad, který zatím zná jen z Encyklopedie Larousse – zvířata.

Strom s listy a strom bez listí
Větu „až opadá listí z dubu“, zná asi každý. A co na to habr?

Další zastávka našeho okruhu byly stromy. Kolem rybníka jsou vysazeny různé listnaté stromy. Některé z nich se však od ostatních odlišují. I když je podzim dávno pryč, mají na sobě stále listy. Jsou to duby a habry. Jak jsme šli kolem rybníka, Holka se učila slovo “dub” a vždy měla ohromnou radost, když si vzpomněla, jak se ten strom jmenuje.

Návštěva u ondatry

Posledním a zároveň největším zážitkem z procházky, byla obrovská díra do země. Šel jsem jí odvážně prozkoumat. Jak jsem se však nad díru naklonil, tak najednou žbluňk. Spadla mi do díry lahvička s pitím, kterou jsem Holce nesl, aby měla dopolední svačinku. Nedalo se nic dělat, musel jsem být ještě odvážnější, strčit do díry ruku a lahvičku vylovit. Nemohl jsem jí tam nechat, už tak jsme nepořádku kolem rybníka viděli více než dost.

kresba propadlé ondatří nory
Řez propadlou norou

Když jsem u díry klečel, všiml jsem si, že to není obyčejná díra do země. Díra pokračovala dál do břehu a v její spodní části byly otištěné malé stopy. Bylo jasné, že se jedná o propadlou noru. Strčil jsem tam ruku a vytáhl lahvičku s pitím, která byla celá od bahna. “Tady měla domeček Ondatra”, řekl jsem Holce. “Ale pak se jí v domečku propadl strop a tím vznikla tady ta díra”, pokračoval jsem, zatímco jsem pití vyléval do křoví. Že je to ondatří nora, jsem si byl celkem jistý. Minulý týden jsem, během hledání stop zvířat, četl o tom, že si ondatra pižmová někdy udělá nodu moc blízko u povrchu a ta se potom při dešti propadne. To byl i náš případ.

Díru do země jsme důkladně prozkoumali, ale dával jsem pozor, aby do díry nespadlo nic dalšího. Zvláště, aby tam nespadla Holka. O kus dál, jsme se zastavili na prosluněném plácku. Pozorovali jsme kačenky a Holka svačila, aby zahnala smutek z toho, že jsem jí pití vylil do křoví. Za námi kvetly jarní kvítky podbělu a na jednom z nich jsme viděli první letošní včelu. Na dohled, ani na doslech nebyla žádná civilizace a my si naplno užívali naše malé dobrodružství.

Jedna myšlenka na “Malá dobrodružství – okolo rybníka”

Komentáře nejsou povoleny.