Dětství
V mém dětství se stala jedna důležitá událost, o které si myslím, že předurčila, že se stanu geekem. Můj tatínek mi postavil kulatou, dutou věž z dřevěných kostek, ve které nechal několik malých okýnek. Když se setmělo, rozsvítil ve věži pomocí ploché baterie malou žárovičku. Vidím to jako dnes. To překvapení, nadšení a touhu vědět, jak to funguje a chuť zkusit to také vyrobit. Pak mi tatínek nosil různá jednoduchá elektronická schémata, vystřižená z novin a vozil mě do vzdáleného obchodu s elektronickými součástkami. Postupně jsem se seznámil s LED, rezistory, kondenzátory a tranzistory.
Puberta
Vyrůstal jsem v devadesátkách. I když jsem si moc přál videohry, které jsem jednou hrál na návštěvě u příbuzných, ježíšek přinesl 8-BIT počítač Didaktik M. To byla další zlomová událost. Na kazetě bylo asi 5 her, které časem omrzely, ale kamarád začal nosit zdrojové kódy jednoduchých her, které tenkrát vycházely v časopisu ABC. Přepisovali jsme je do počítače a díky tomu jsem se postupně naučil programovací jazyk BASIC. S přibývajícími dovednostmi jsem pak zkoušel psát vlastní hry – jednoduché 2D skákačky.
Střední škola
Blížil se Y2K a můj osmibit nahradilo Pentium II. Na střední škole jsem začal studovat „Elektroniku pro přenos informací“. Objevoval jsem základy HTML, CSS a později i PHP při programování modulů pro redakční systém United Nuke. Kromě hraní her, ze kterých se mi nejvíce vryl do paměti Half Life, jsem zkoušel skládat hudbu v legendárních .MOD a později remixovat v hudebních editorech. Ještě, než byly vydány Win XP, přešel jsem kompletně na Linux, ale také přestal hrát hry.
Současnost
Dále už to byl běžný život dospěláka, s více a více povinnostmi a s méně a méně hraním. To bych teď chtěl změnit. Chci si zase hrát. Chci si zase hrát s technologiemi, a nyní to může být dokonce hra s technologiemi a s dětmi. I když je to někdy těžké a náročné, snažím se maximum činností (v rámci bezpečnosti) dělat společně s dětmi. I když jim to nejde a mně u toho kolikrát takříkajíc tečou nervy, věřím, že je to nejlepší způsob, jak je toho spoustu naučit. Třeba některá část našich her, pokusů, vyrábění nebo opravování vyvolá to správné nadšení a touhu po poznání i u mých dětí.
Na tomto blogu vám přináším tipy na hry, pokusy a činnosti s dětmi. Píšu zde návody na řešení technických (mechanických, elektronických a občas i softwarových) závad, které se objevují v naší domácnosti. Dávám sem tipy na dárky – jak pro děti, tak pro táty. Snažím se zde ukázat, co a jak s dětmi dělám.
Protože jsem si postupně začal více vážit soukromí na internetu, nechci zveřejňovat své fotky, ani fotky svých dětí. Když už nějakou fotku zveřejním, rozmažu na ní obličej. U videa to samé, i když se vše snažím fotit a točit tak, abych se tomu vyhnul. Ze stejného důvodu nepoužívám ani jména. Moje dcera je prostě Holka a syn je Kluk. Pro orientační uvedení věku, používám klasické verzování. Například v době psaní tohoto textu mám doma Holku 2.06.