lego panáčci lezoucí z klávesnice

Jak jsem se stal geekem?

Dětství

V mém dětství se stala jedna důležitá událost, o které si myslím, že předurčila, že se stanu geekem. Můj tatínek mi postavil kulatou, dutou věž z dřevěných kostek, ve které nechal několik malých okýnek. Když se setmělo, rozsvítil ve věži pomocí ploché baterie malou žárovičku. Vidím to jako dnes. To překvapení, nadšení a touhu vědět, jak to funguje a chuť zkusit to také vyrobit. Pak mi tatínek nosil různá jednoduchá elektronická schémata, vystřižená z novin a vozil mě do vzdáleného obchodu s elektronickými součástkami. Postupně jsem se seznámil s LED, rezistory, kondenzátory a tranzistory.

Puberta

Vyrůstal jsem v devadesátkách. I když jsem si moc přál videohry, které jsem jednou hrál na návštěvě u příbuzných, ježíšek přinesl 8-BIT počítač Didaktik M. To byla další zlomová událost. Na kazetě bylo asi 5 her, které časem omrzely, ale kamarád začal nosit zdrojové kódy jednoduchých her, které tenkrát vycházely v časopisu ABC. Přepisovali jsme je do počítače a díky tomu jsem se postupně naučil programovací jazyk BASIC. S přibývajícími dovednostmi jsem pak zkoušel psát vlastní hry – jednoduché 2D skákačky.

Střední škola

Blížil se Y2K a můj osmibit nahradilo Pentium II. Na střední škole jsem začal studovat „Elektroniku pro přenos informací“. Objevoval jsem základy HTML, CSS a později i PHP při programování modulů pro redakční systém United Nuke. Kromě hraní her, ze kterých se mi nejvíce vryl do paměti Half Life, jsem zkoušel skládat hudbu v legendárních .MOD a později remixovat v hudebních editorech. Ještě, než byly vydány Win XP, přešel jsem kompletně na Linux, ale také přestal hrát hry.

Současnost

Dále už to byl běžný život dospěláka, s více a více povinnostmi a s méně a méně hraním. To bych teď chtěl změnit. Chci si zase hrát. Chci si zase hrát s technologiemi. A nyní to může být hra s technologiemi a s dětmi. Třeba některá část naší hry vyvolá to správné nadšení a touhu po poznání i u mých dětí. Pokud Vám mé hry s dětmi budou inspirací, budu rád.

Protože jsem si postupně začal více vážit soukromí na internetu, nechci zveřejňovat své fotky, ani fotky svých dětí. Když už nějakou fotku zveřejním, rozmažu na ní obličej. U videa to samé, i když se vše snažím fotit a točit tak, abych se tomu vyhnul. Ze stejného důvodu nepoužívám ani jména. Moje dcera je prostě Holka a syn je Kluk. Pro orientační uvedení věku, používám klasické verzování. Například v době psaní tohoto textu mám doma Holku 2.06.